Sběrem se převážně získávají ty léčivé rostliny, které není z agrotechnického hlediska možné pěstovat nebo jejichž pěstování by nebylo ekonomické, a také ty, které vyžadují pro svůj růst podmínky, jež nejsme schopni v běžném zemědělství zajistit (bez černý, lípa, puškvorec apod.). Z těchto důvodů tvoří asi polovinu produkce léčivých rostlin jejich sběr z volné přírody. S ohledem na fakt, že kvalitu drogy ovlivňuje kromě jiných faktorů i správný způsob a doba sběru, je důležité dodržovat následující rady. Doba sběru je závislá nejen na správné volbě ročního období, ale i denní době ( hodnoty účinných látek kolísají). Převážnou část léčivých rostlin sbíráme za suchého počasí. Nesbíráme za rosy nebo po dešti, aby nedošlo k zapaření rostlin a jejich následného znehodnocení. U siličnatých drog není vhodná sklizeň za vysokých teplot.

Květy sbíráme celé nebo jen korunní plátky. Obvyklý způsob je odštipování, odstřihování, popř. sdrhování a to na počátku, nebo v době plného rozkvětu, zásadně ne po odkvětu. Při sběru můžeme využít i speciálního trhače (hřebenu) např. u heřmánku. Sběr listů obvykle provádíme na začátku kvetení, nebo v době tvorby poupat rostliny, kdy mají nejvíce účinných látek.

Listy převážně odtrháváme, nebo je zdrhujeme (bříza).

Nať trháme, odřezáváme střiháme většinou na počátku rozkvětu.

Plody a semena sbíráme v době dozrávání a plné zralosti.

Kořeny a oddenky vyrýváme na jaře na počátku vegetace při rašení nebo na podzim při ukončení vegetace.

Při sběru kůry využíváme vlhčího počasí a sběr provádíme na jaře, když stromy raší, nebo na podzim po opadu listů.

Nesbíráme rostliny poškozené, vybledlé či jinak napadené (choroby, škůdci). Při sběru léčivých rostlin z volné přírody je zapotřebí postupovat ohleduplně. Rostliny zásadně nesbíráme v blízkosti silnic továren ve velkých městech a v jiných znečištěných lokalitách. Pochopitelně se vyhýbáme sběru v přírodních rezervacích, parcích a jinak chráněných územích. Na soukromých pozemcích sbíráme pouze se souhlasem majitele!